O naší katedře

KDDD PedF UK se zaměřuje především na přípravu budoucích učitelů dějepisu a rozvoj odborníků v oblasti historických věd a didaktiky dějin pro všechny stupně vzdělávání. Cílem studia je vést studenty k hlubokému porozumění minulosti, k rozvoji kritického myšlení a k schopnosti zprostředkovat historické poznání srozumitelně, podnětně a v souvislostech současného světa.

Výuka je založena na partnerském a individuálním přístupu ke studentům, kterým je poskytována systematická odborná i metodická podpora během studia i při jejich pedagogické praxi. Důraz je kladen na práci s historickými prameny, moderní didaktické postupy, reflexi výuky a propojení teorie s praxí.

Studenti mají k dispozici odborné zázemí katedry, konzultace s vyučujícími i možnosti zapojení do výzkumných a popularizačních projektů. Katedra se rovněž aktivně věnuje dalšímu vzdělávání učitelů dějepisu a přináší aktuální poznatky a nové trendy ve výuce dějepisu a historického vzdělávání.

Historie

Katedra dějin a didaktiky dějepisu byla založena v akademickém roce 1993/1994 a navázala na dlouholetou tradici výuky dějepisu na Univerzitě Karlově, která byla na fakultě přerušena v roce 1982. Její vznik znamenal obnovení systematické přípravy učitelů dějepisu i budování samostatného odborného a didaktického pracoviště zaměřeného na historické vzdělávání.

V prvních letech se katedra soustředila především na stabilizaci personálního zázemí, vytvoření studijních plánů a vymezení koncepce oboru, která propojovala klasické historické disciplíny s didaktikou dějepisu. Postupně se rozšiřovala nabídka předmětů, rozvíjela se spolupráce se základními a středními školami a do výuky byly systematicky zapojovány pedagogické praxe i práce s historickými prameny. Významným krokem byla transformace studia po roce 2006 v návaznosti na zavedení strukturovaného systému bakalářských a navazujících magisterských programů, připravujících učitele pro základní a střední školy.

V dalších letech katedra upevnila své postavení jako odborné, výzkumné i metodické pracoviště. Vedle pedagogické činnosti rozvíjí publikační a projektové aktivity, spolupracuje s paměťovými a kulturními institucemi a podílí se na dalším vzdělávání učitelů dějepisu. Od akademického roku 2019/2020 je na katedře akreditován navazující magisterský studijní program Edukace a interpretace v oblasti kulturněhistorického dědictví, který propojuje historii, muzeologii a vzdělávání a připravuje odborníky pro práci s kulturní pamětí v muzeích, galeriích a dalších institucích.

Součástí rozvoje katedry je také budování specializovaných odborných pracovišť a podpora vědecké komunikace. Vznikla tematicky zaměřená centra věnovaná výzkumu historického vzdělávání, kulturního dědictví a moderních dějin školství, která propojují výuku, výzkum i spolupráci s praxí. Katedra se rovněž podílí na vydávání odborného periodika Marginalia Historica, jež slouží jako platforma pro publikaci výsledků historického a didaktického výzkumu a přispívá k rozvoji odborné diskuse v oboru.

prof. PhDr. Kateřina Charvátová, CSc. – Osobní vzpomínka a hořkosladká reflexe současnosti

Pamatuji si dobře náladu předjaří 1993. Po euforii samého začátku 90. let se idealistický pohled na budoucnost začal poměrně brzy dostávat do konfrontace s pragmatickou realitou.

Pracovala jsem v Archeologickém ústavu, a tak jsem byla denně konfrontována se skutečností, že část mých kolegů pojala novou dobu jako příležitost k boji o posty a o moc. Na pracovišti, kterého se ve srovnání s jinými ústavy Akademie věd téměř nedotkly prověrky ze 70. let a kde panovala po většinu normalizačního období tvůrčí atmosféra, vypukl nyní zápas, kdo z koho. A k mému velkému překvapení si v klubku bojujících vedli obzvlášť zdařile ti, kteří se předtím neposkvrnili spoluprací s komunisty a chovali se slušně. To bylo příliš. Přestalo se mi tam líbit.

A tak jsem už nějaký ten měsíc obesílala různé pedagogické fakulty s dotazem, zda nepotřebují historika-středověkáře. Po zdvořilých, leč zamítavých listech z Ústí nad Labem, Českých Budějovic i Hradce Králové jsem se jednoho únorového dne dozvěděla o tom, že má vzniknout nová katedra dějin na Pedagogické fakultě přímo v Praze a že ji zakládá Petr Čornej. Petra Čorneje jsem znala od vidění z medievistické sekce Jednoty klasických filologů, kde se v 70. a 80. letech scházela profesně i věkem pestrá skupina středověkářů na pravidelných měsíčních přednáškách. Po předchozích zkušenostech jsem si nedělala moc nadějí, o to více jsem byla překvapena, když mi Petr Čornej po krátkém rozhovoru nabídl spolupráci. Poloviční úvazek vyhovoval i mne, neboť jsem si chtěla novou práci napřed vyzkoušet a zjistit, zda se pro ni vůbec hodím. Do té doby jsem neučila ani hodinu.

Třicet let KDDD